Příznaky chorob gastrointestinálních

ASCITES

Přítomnost volné tekutiny v dutině břišní. Nejčastější příčinou je portální hypertenze v důsledku jaterní cirhozy. Z dalších příčin se může podílet pravostranná kardiální insuficience, gynekologické afekce (např. nádory). Při zjištění ascitu(viz Fyzikální vyšetření břicha) je vždy nutno provést diagnostickou punkci (postup viz Základní dg a terapeutické výkony) .

BORBORIGMUS

Lidově „kručení v břiše“, odpovídá pohybům plynného a tekutého obsahu ve střevech.

BŘIŠNÍ BOLEST

Břišní bolest je projevem nejvýznamnějším.

Rozdělujeme ji na:

somatickou (parietální) - vznikající podrážděním stěny břišní, pobřišnice, kořene mezenteria a bránice; je ostrá, ohraničená, lokalizovaná, často provázená reflexním stahem svalstva (défense musculaire); vedou ji senzitivní větve míšních nervů
viscerální - způsobenou podrážděním vnitřních orgánů (napětím pouzdra nebo svalové stěny orgánů); bolest je tupá, hůře hodnotitelná, obvykle ve střední čáře, její lokalizace neodpovídá orgánovému uložení; probíhá nervy sympatiku,
přenesenou (vystřelující) - vyvolanou silným podnětem nebo anatomickým poškozením orgánů (průchod kaménku, uskřinutí střeva); bolest vystřeluje na povrch těla do míst inervovaných míšními nervy ze stejných kořenů, které zásobují postižený orgán; typický směr bolesti pomáhá určit její původ.

Hodnocením břišní bolesti sledujeme:

charakter (ráz) - bývá tupá, tlaková, palčivá a křečovitá
lokalizaci - umístění nemusí odpovídat uložení orgánu
trvání - je různé, obvykle příznačné pro typ onemocnění. Křečovitá bolest trvá sekundy, minuty, popřípadě hodiny; slizniční podráždění se projevuje dny, ale i týdny
intenzita - hodnotí se pomocí škály 1-10 ev vizuálně analogovými pomůckami
rytmus - představuje střídání bolesti s obdobím klidu
„kolika“ (kolikovitá bolest) - je rytmicky se opakující, opětovně ustupující břišní bolest, různé délky trvání, způsobená peristaltikou dutých orgánů (spazmy a uvolnění hladké svaloviny) usilující o překonání překážky průchodnosti (biliární – kamínek ve žlučovodu, renální – kamínek v močovodu, střevní – ileus, dyskineze)
iradiaci (vyzařování) - má větší význam než lokalizace, umožňuje soudit na postižený orgán

Nejčastější směry iradiace jsou:

vzhůru z epigastria: afekce dolního jícnu, kardie a horní části žaludku (dif. dg nutno odlišit stenokardie)
do pravého podžebří: gastroduodenální vřed, žlučové cesty, hlava pankreatu
pod pravou lopatku: onemocnění žlučníku
do levého podžebří a pod levou lopatku: tělo a kauda pankreatu, žaludek, karcinom tračníku
mezi lopatky: zánět a vřed jícnu, kámen v ductus cystius, penetrace gastroduodenálního vředu
do ramene: afekce bránice a podbráničního prostoru (subfrenický absces, infarkt sleziny, perforace gastroduodenálního vředu)
do třísel: ledviny, močovody

Vyvolávající a ulevující vlivy:

příjem potravy - může tlumit i vyvolávat bolest (duodenální a žaludeční vřed),
defekace - obvykle provokuje bolest u onemocnění konečníku (karcinom, proktokolitida) a řitního kanálu (fisura, hemoroidy),
vhodná poloha - přináší úlevu u refluxní choroby jícnu (elevace hrudníku), karcinomu pankreatu („na všech čtyřech“).

Vnímání bolesti:

závisí na druhu a velikosti podnětu
na prahu vnímavosti a interpretaci pocitů ze strany pacienta

Je třeba také vždy myslet na možnost extraabdominálního původu bolesti. V úvahu přichází bolest kořenová, postižení břišní stěny, myalgie, infarkt spodní stěny, celkové projevy jiných onemocnění (dekompenzovaný diabetes mellitus), vliv toxoinfekční a postižení CNS (tabes dorsalis).

DYSPEPSIE

Dyspepsie je obtížně definovatelný pojem. Používá se pro sumární vyjádření „nevůle“ v zažívacím ústrojí funkčního nebo organického původu, případně extragastrointestinální povahy (metabolizmus, léky).

Horní (žaludeční) dyspepsie – představuje:

nauzeu (pocit na zvracení)
zvracení
říhání
pyrózu (pálení žáhy)

Dolní (střevní) dyspepsie – v popředí jsou:

poruchy vyprazdňování stolice
flatulence (odchod plynů)
meteorizmus (nahromadění plynu v trávicí trubici)

DYSFAGIE

Dysfagie znamená pocit uváznutí pevného sousta při polykání.

Podle lokalizace jde o horní nebo dolní typ. Příčinou bývá zejména karcinom nebo vřed jícnu, refluxní choroba, spazmy.

Paradoxní dysfagie představuje potíže při polykání tekutiny. Bývá funkční povahy.

ODYNOFAGIE

Jsou bolesti provázející polykací akt.Nejčastěji při zánětlivých nebo nádorových onemocněních hltanu a jícnu.

FLATULENCE

Neboli plynatost je spojená se zvýšenou tvorbou a odchodem střevních plynů.

IKTERUS

Žloutenka (ikterus) je podmíněna vzestupem plazmatického bilirubinu.Pozorovatelná je při vzestupu plazmatické hladiny bilirubinu nad 35umol/L. Zbarvení mírného stupně označujeme jako subikterus.
subikterus nemusí být za umělého žárovkového světla rozeznatelný
Podle příčiny se označuje jako:

prehepatální (hemolytický, flavínový)-zvýšená tvorba bilirubinu
hepatální (hepatocelulární, rubínový)-porucha transportu do hepatocytu, intracelulárního transportu, konjugace nebo exkrece
posthepatální (obstrukční, verdinový)-porucha transportu vývodnými žlučovody

Kromě kůže jsou zabarveny skléry a sliznice patra.

tab. nálezy při jednotlivých typech ikteru

obr.typická tmavě zbarvená moč při obstrukčním ikteru

KRVÁCENÍ DO GIT

Meléna
Meléna znamená odchod řídké stolice černé barvy, dehtovitého vzhledu. Vzniká při krvácení v horní části trávicí trubice (jícen, žaludek, doudenum). Hodnocení černě zbarvené stolice může ztížit předchozí požití jídel ze zvířecí krve, některé léky (s obsahem železa nebo vizmutu, živočišné uhlí).

Enteroragie
Krvácení z dolní části gastrointestinálního traktu se projevuje enterorhagií (krev není natrávená). Její nejčastější příčinou bývá kolorektální karcinom, vnitřní hemoroidy a idiopatická proktokolitida.

Hematemeza
Hematemeza představuje zvracení čerstvé nebo natrávené krve. Zabarvení závisí nejen na intenzitě krvácení, ale i na rychlosti evakuace žaludku a přítomnosti HCl. Pomalé vyprazdňování a působení kyseliny solné vyvolává hnědočerné zbarvení jako kávová sedlina.

Zdrojem krvácení bývají nejčastěji jícnové varixy, duodenální a žaludeční vředy, hemoragická gastropatie a nádory. Výskyt příměsi krve při opakovaném, namáhavém zvracení svědčí s vysokou pravděpodobností pro Mallory-Weissův syndrom (lacerace – slizniční trhlinky distálního jícnu).

Hodnocení hematemezy vyžaduje vyloučení krvácení z jiného zdroje (epistaxe, hemoptýza), případně záměnu s přijímanou potravou (borůvky, červená řepa) nebo léky (živočišné uhlí).

Hematemeza se může vyskytovat současně s melénou.

NAUZEA

Je subjektivní, nepříjemně vnímaný pocit na zvracení.

PYRÓZA

Pyróza je palčivý pocit za dolním sternem vázaný na reflux žaludečního nebo duodenálního obsahu do jícnu.
Charakter obtíží vyžaduje vyloučení anginy pectoris.

SINGULTUS

„Škytavka“ je podmíněna náhlými, vůlí neovladatelnými kontrakcemi bránice. Typický zvuk „škytání“ vzniká prudkým nasáváním vzduchu do plic přes hlasivkové vazy.

ZVRACENÍ

Zvracení má komplexní reflektorickou povahu, vzniká podrážděním centra pro zvracení.

Podle příčiny se dělí na:

centrální - vlivy toxické (acidóza, urémie), léky (digoxin, morfin), psychogenní (odpor), nitrolební hypertenze (zvracení bez nauzey)
periferní - u onemocnění gastroduodenálních, biliárních, ale i otogenních a v graviditě

Správné posouzení zvracení z pohledu diagnostického vyžaduje zhodnocení souvislostí jeho vzniku a posouzení zvratků.

vznik - závislost na příjmu potravy ( časová závislost a druh potravy)
vzhled - zabarvení, přítomnost potravy (čerstvá, natrávená), event. krve
zápach - kyselý (znamená přítomnost HCl), fekální (souvisí s obstrukcí střevní)