Laboratorní vyšetření – dehydratace

- důležitým parametrem vnitřního prostředí  je udržení objemu tělesných tekutin a jejich koncentrace ( izoosmolalita). Zásadním předpokladem pro udržení objemu (izovolemie) a  koncentrace tělesných tekutin ( izoosmolality ) rozhoduje souhra množství vody a množství sodíku ve vnitřním prostředí

- na základě toho mechanizmu existují 2 skupiny poruch objemu a složení ECT  ( extracelulární ) a ICT ( intracelulární)  tekutiny:

• dehydratace
• hyperhydratace

- celkový obsah vody v organizmu 50- 60 % , z toho 40 % ICT a 20 % ECT

- většina buněčných membrán je volně prostupná pro vodu a osmotická koncentrace  v tělesné vodě ( S _osm    ) se pohybuje v rozmezí 295 +/- 5 mOsm/kg H2O, hodnota j především určována Na+ a doprovazejicími anionty, glukozou a močovinou

- na změny v obsahu vody usuzujeme na podkladě změny sérové koncentrace natria ( S – Na +), který je hlavním extraceluárním kationtem

- Fyziologické hodnoty:

• S-Na 135-145 mmol/l
• U-Na 12-22mmol/l
• S-osm   295 mmol/l +/- 5 mOsm
• Frakční exkrece vody FE H2O <2%

 - příčina dehydratace

• snížený příjem
• zvýšené ztráty  – 1/ extrarenální, 2/ renální

1. dehydratace ze zvýšených ztrát extrarenální příčiny

• zvýšené  pocení,  průjmy, horečnatý stav s neadekvátním hrazením tekutin, nahromadění vody ve svalech při rhabdomyolýze
• klinicky: snížený kožní turgor, suchost sliznic, v těžkých případech alterace psychického stavu
• snížení diurézy a vytvořením moči s osmotickou koncentrací převyšující 700 mOsm/ kg H2O
• hypernatremie  v důsledku zvýšených ztrát vody (S-Na > 145 mmol/l, FE H2O<2%, U-osm >700)
• hyponatrémie při současné dehydrataci  U- Na < 20 mmol/l, U-osm >400

2. dehydratace ze zvýšených ztrát renální příčiny

• podmíněná nedostatečnou tubulární resorpcí vody /  centrální diabetes insipidus, nefrogenní diabetes insipidus podmíněný sníženou citlivostí distálního úseku nefronu na antidiuretická hormon/
• klinicky se projevuje polyurií až 20 litrů za den , mající charakter  vodní diurézy, tj. ztráta bezsolutové vody
• vodní diuréza je charkterizována nízkou hodnotou U-osm pod 250 mOsm, při velké vodní diuréze pod 100 mOsm, vylučování osmoticky aktvních látek není  zvýšeno
• FE H2O>2%(až 10-20%)
• při polyurii spojené s většími ztrátami vody než sodíku může dojít u nenatriové osmotické diurézy, např. podméněné glukozou , močovinou nebo manitolem (U-osm<S-osm při diabetes insipidus; U-osm=S-osm  při nenatriové osmotické diuréze
• hyponatremie při současné dehydrataci z renálních příčin  – diuretika , nefropatie spojené se snížením tubulární resorpce sodíku, deficit mineralokortikoidů, nenatriová osmotická diuréza/ , v tomto případě  U- Na klesá pod  20 mmol/l

3. dehydratace při sníženém perorálním příjmu

• u starších jedinců v souvilosti se snížením pocitu žízně (psychické poruchy;  patologické změny v gastrointestinálním traktu)
• zmenšením objemu extracelulární tekutiny a zvýšenou osmolalitou v ECT dojde k odsátí tekutiny z intracelulárního prostoru s následným zmenšením objemu buněk a středního objemu erytrocytů.
• moč je silně kocentrovaná, s vsokou osmolalitou jak plazmy, tak moči, stoupá hematokrit, celková bílkovina a hemoglobin
• klinicky nacházíme projevy dehydratace se suchými sliznicemi a pokleslým turgorem  kůže

MUDr.Marta HORVATHOVÁ
marta.horvathova@fnmotol.cz