Imunita – schopnost organismu rozpoznávat cizorodé látky a bránit jejich vniknutí do těla a likvidovat je. Zároveň zajištění tzv. vnitřního imunologického dozoru tj.likvidace starých a potenciálně nádorových buněk. Rozlišujeme imunitu: nespecifickou a specifickou, kterou dále dělíme na látkovou (humorální) a buněčnou. Specifická imunita je fylogeneticky mladší a je vybavena imunologickou pamětí.
Součástí základního imunologického vyšetření je krevní obraz s diferenciálním rozpočtem a vyšetření tzv.zánětlivých parametrů (Fw, CRP).
Z parametrů nespecifické imunity dále běžně vyšetřujeme
- C3 a C4 složka komplementu (podezření na vrozenou imunodeficienci (ID), získané snížení při infekci nebo autoimunitní chorobě – konzumpce komplementu)
- Inhibitor C1 esterázy – při podezření na hereditární či získaný angioedém
Mezi další, již specializovaná, vyšetření spojená s funkcemi nespecifické imunity patří:
- vyšetření fagocytózy – mikrobicidní test zjistí schopnost granulocytů zabíjet mikróby
- vyšetření na schopnost pohlcování – ingesce, lze vyšetřit použitím různých partikulí nabízených fagocytujícím buňkám in vitro
Vyšetření specifické imunity
1) Vyšetření buněčné imunity
Imunofenotypizace – vyšetření lymfocytů.
- vyšetření T-lymfocytů (CD3, CD4, CD8, vyjádření poměru pomocných a cytotoxických T lymfocytů tj. CD4 a CD8+ lymfocytů) při podezření na imunodeficienci.
- vyšetření B-lymfocytů
2) Humorální imunita
B lymfocyty–> plasmatické buňky -> produkce protilátek
Protilátky – složením jsou imunoglobuliny (Ig). V krevní plazmě jsou Ig třídy: IgM , IgG , IgA , IgD ,IgE
Pozn.1: IgM nepřestupuje přes placentu.
Pozn.2: Při podezření na protilátkový ID – důležité u IgG stanovit zastoupení podtříd
Ig se stanovují v žilní krvi a jejích koncentrace se uvádí v mezinárodních jednotkách na litr (IU/l).
Imunoglobulin E – parazitární onemocnění, alergie
Imunoglobuliny IgG, IgA a IgM vyšetřujeme při podezření na :
- imunodeficienci humorálního typu (primární či sekundární)
- u stavů s hypergamaglobulinémií (chronická zánětlivá onemocnění, jaterní choroby, systémové imunopatologické choroby, produkce monoklonálního imunoglobulinu).
Diagnostika systémových autoimunitních chorob (AI) – podezření na systémové AI choroby
Antinukleární protilátky (ANA). V případě SLE je specifičtější vyšetření protilátek proti dvouspirálové DNA (anti-dsDNA) a zejména Sm antigenu (ze skupiny antinukleárních protilátek typu ENA – extrahovatelné nukleární antigeny).
Autoprotilátky proti extrahovatelným nukleárním antigenům (ENA). Protilátky proti jednotlivým antigenům ENA, které mají význam v klinické praxi, jsou následující:
- Autoprotilátky anti SS-A (anti Ro) • Autoprotilátky anti SS-B (anti La)
- Autoprotilátky anti Sm
- Autoprotilátky proti ribonukleoproteinům (RNP)
- Antisyntetázové protilátky, především autoprotilátky proti Jo-1antigenu (histidyl tRNA syntetáza)
- Autoprotilátky proti Scl-70 (proti DNA-topoizomeráze)
Protilátky proti cytoplazmatickým antigenům neutrofilů (ANCA) – vaskulitída
- autoprotilátky proti myelopreoxidáze (anti MPO = pANCA)
- proteináze 3 (anti PR3 = cANCA),
Antifosfolipidové protilátky (APLA) – antifosfolipidový syndrom (APS) – primární x sekundární
Protilátky proti mitochondriím (AMA) – primární biliární cirhóza, 90 % pozitivní. Pozitivita i u nemocných se systémovým onemocněním, lymfomy, syfilis, Crohnovou chorobou a celiakií.
Protilátky proti hladkým svalům (ASMA), autoprotilátky proti mikrosomům jater a ledvin (LKM) – autoimunitní hepatitida.
Protilátky proti příčně pruhovaným svalům – myasthenia gravis a u nemocných s polymyozitidou.
Protilátky proti bazální membráně glomerulů (GBM) – Goodpasteurův syndrom a u ANCA-
asociovaných rychle progredujících GN.
Revmatoidní faktor (RF) – znakem séropozitivní revmatoidní artritidy (RA, ale i jiných systémových chorob. Protilátky proti cyklickému citrulinovanému peptidu (antiCCP) jsou významným faktorem pro předpověď „agresivity“ onemocnění.
Vyšetření kryoglobulinů – při podezření na vaskulitidu s projevy Raynaudova fenoménu, postižením kůže převážně dolních končetin (purpura) a zvýšenou sedimentací erytrocytů Detekce cirkulujících imunokomplexů (CIK) – význam omezený a nemusí znamenat, že jde o imunokomplexovou chorobu.
Orgánově specifické autoprotilátky
Protilátky proti štítné žláze:
- protilátky proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO)
- proti tyreoglobulinu (anti-TG)
- nebo obojí.
Protilátky u glutenové enteropatie (celiakální sprue, celiakie):
- Protilátky proti endomyziu (EMA)
- Protilátky proti tkáňové transglutamináze (aTG)
- Anti-retikulin (ARA).
Protilátky u diabetes mellitus typu 1 – tj. inzulín dependentní, autoimunitně podmíněný (DM1.typu):
- Autoprotilátky proti Langerhansovým ostrůvkům (ICA), je od nich ústup
- Protilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové (anti-GAD65), větší význam v dospělosti
- Protilátky proti antigenu Langerhansových ostrůvků 2 (Islet Antigen 2 – IA-2), se vyskytují u 50–80 % osob s nově diagnostikovaným DM1.
- Protilátky proti inzulínu – IAA, často první autoprotilátkou u malých dětí.
Protilátky proti bazální membráně glomerulů (GBM)- glomerulonefritida, Goodpasteurův syndrom
Protilátky proti parietálním buňkám – APCA, asociovány s AI gastritidou typu A (chronická atrofická gastritida) a perniciózní anémií.
Idiopatická střevní onemocnění – IBD. Jsou to onemocnění s komplexní etiologií (ulcerózní kolitida – UC, Crohnova nemoc – MC) a dosud nebyl popsán jednoznačný marker, vyšetřovány jsou atypické ANCA, AGC (protilátky proti pohárkovým buňkám střevní sliznice), ASCA (protilátky proti sacharomycétám), PAB (protilátky proti exokrinnímu pankreatu)
Ab proti neuronálním antigenům popsané nedávno v souvislosti s neurologickými projevy u některých nádorových onemocnění (paraneoplastické syndromy CNS): anti-Hu, anti-Ri, anti-Yo
Antiinfekční imunita
Kromě průkazu orgánově specifických protilátek a protilátek systémových autoimunitních chorob lze stanovovat i protilátky proti infekčním agens. O akutní infekci svědčí pozitivita protilátek ve třídě IgM; IgG protilátky jsou paměťové (testování např.účinku vakcinace).
Bakteriální infekce: (ASLO), pneumokok, H. pylori, borélie, brucelosy, salmonelly, yiersinie, diftérie, tetanus, Qauntiferon – TBC a další
Virové infekce: virové hepatídy, CMV, EBV, HIV, influenza, parainfluenzy, rotaviry, lidský papilomavirus, HSV a jiné
Parazitární infekce: Entamoeba histolytica, Giardia lamblia, IC (intracelulární) parazité (Leishmania, Plasmodium, Toxoplasma) , parazity přenášené zvířaty (Thenia sloum, Echonococcus granulosus, Toxocara canis), helmintozy (askaria, trichuria), schistosomiazy (S.mansoni, S, hematobium, S.mansoni), filariozy (onchocerca, Lao-lao, Wuchereria)
O diagnostice alergických chorob bude pojednáno v příslušné kapitole.
MUDr.Daša GLADIŠOVÁ
dasa.gladisova@fnmotol.cz
Nahrávání ...
